Kniha Léto v kopru

Léto v pr... v háji. Tak to si myslí Damián, když se jede postarat o dům svého dědečka, který je po úrazu dlouhodobě v nemocnici a lázních. Aniž by to předem tušil, tyhle dva měsíce mu obrátí život naruby. Hlavního hrdinu čeká řada humorných příhod ze života na venkově, které ho zpočátku budou přivádět k šílenství. Sotva si zvykne a začne objevovat krásy života v přírodě, do cesty mu vstoupí bývalá láska a zpřehází mu dosavadní životní hodnoty. Damián je nucený konečně dospět a vzít život do svých rukou.

Část příběhu se odehrává uprostřed přírody na Olomoucku a druhá část v Itálii u moře.

Úryvek:

Markéta byla zpět s půllitrovým kelímkem vychlazené coly, poděkoval a s úlevou začal srkat brčkem. Posadila se vedle něj a se starostlivým pohledem ho sledovala. Brzo byla nevolnost pryč, přestalo mu hučet v uších a zase viděl své okolí ostrým zrakem. Lenivě se tedy opřel a sledoval dění okolo. Bylo mu dokonce velmi dobře. Sotva zaznamenali, že Adam odběhl na záchod. "Už je ti líp? Máš zpátky barvu v obličeji." Natáhla ruku a dotkla se jeho čela, aby mu z něj odhrnula vlasy. Vytřeštil na ni oči. 

 Z jejích starostlivých slov byl u vytržení, ale teprve když se ho dotkla tímto pečujícím gestem, tak to byla rána pod pás; chemie, ta prokletá čarodějka, zafunguje vždy, když je tato žena nablízku, aby otřásla v základech celým železobetonovým ohradníkem s ostnatými dráty a elektrickým rozvodem, který si vystavěl proti ženám a emocím.

 Na tuhle nic z jeho obranných mechanismů neplatí, je imunní, je to železná lady. 

 Je jako Daenerys, osedlá draka a přiletí si jakoby nic, na nebi bez mráčků, s tím nevinným výrazem ve tváři. A pak, když to člověk nejméně čeká, na pouhé mrknutí oka nechá vychrlit oheň a spálí na uhel vše, co si do teď pečlivě vybudoval. Jeho svět se pálí v plamenech a on to bezmocně sleduje jako otrok všech emocí, co v něm vyvolává, protože není schopen se jim bránit. Pak, až zase odletí bůhvíkam a na kdovíjak dlouho, si on vezme koště a bude to spáleniště uklízet na hromádky. 

 V této sérii hra o trůny skončila dřív, než začala, královna si své místo prostě vzala. Jen tak seděl, rozvalený na lavičce, s colou v ruce, valil na ni oči a v představách viděl ten dým, jak jí doutná nad hlavou. Dým, který zbyl ze světa před jejich setkáním. 

 "Damiáne, já vím, co jsi teď pro mě podstoupil. Tak se takhle netvař." Opřela se těsně u něj, takže se dotýkali rameny a koleny. 

 "Já jen nevím, co si mám myslet," přiznal, mezi srkáním z brčka. 

"Ach jo," povzdechla. Zkontrolovala, jestli se Adam už nevrací, a opět se na něj podívala jiskřivýma očima, když řekla: "Vím, jak ti kolotoče nedělají dobře. Protože jsi machroval před těmi holkami, chtěla jsem se trochu pomstít. Ukázala jsem na tu nejhorší věc, která tu je, přesvědčená o tom, že na ni nevlezeš a já se ti pak budu moci vysmívat a shazovat tě, že jsi srab. Ale ty jsi tam šel. Přiznám se, že mě to šokovalo. Tohle bylo moc i na mě. Málem jsem se počůrala," zasmála se. 

 Damián se nesmál, nespouštěl z ní oči. Věděl, že to je zlý, že to dělat nemá. Četla v něm. Nebylo to nic těžkého, vždy když se na ni díval, byl jako otevřená kniha. Ona to ale nikdy dlouho nevydržela, dívat se mu do očí. Vždy ji to polekalo, tohle o něm vědět nechtěla, nechtěla to číst.